NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Kapela, která ještě pod názvem WOLFPACK spolu s drtiči SKITSYSTEM hloubila v polovině devadesátek základy švédského crustu, je tu po čtyřech letech zpět s novou deskou. Kultovní WOLFBRIGADE mě novým materiálem trochu překvapili na loňském festivalu Obscene Extreme. Proč? Byli snad první crustovou kapelou, která do svých skladeb integrovala smysluplná a plnohodnotná kytarová sóla. A na co se krom nich můžete těšit? Na řádně poctivě odhoblovaný crust-metal navzdory žánrovým zvyklostem s překvapivě dobrým zvukem a rock’n’rollovým tahem na bránu. Jako by se Švédi chtěli vrátit o nějakých patnáct let zpátky do doby svého mladického rozpuku. Oproti době nekultivovaného crustového divočení však již dnes mají i aranžérské zkušenosti na to, aby ve chvílích, kde by monotónní akordové drhnutí poplatné crustovým šablonám svádělo posluchače do labyrintů nudy ne nezáživnosti, dupnuli na brzdu žánrových stereotypů a vložili tu a tam vyhrávku, sólo nebo změnu, která skladbu opět postaví na nohy.
"švédský crust metal, ve kterém se sóluje!"
Oproti minulému albu očekávejte masivnější hutnější zvuk, který má výrazně vyšší parametry než většina stylových kolegů. Album více tlačí a zdá se mi, že WOLFBRIGADE při skládání poslouchali hodně starého death metalu z domácí produkce. Z mého pohledu jedna z nejlepších desek jejich osmihlavé albové diskografie.
8 / 10
The Enemy: Reality (2019)
Run with the Hunted (2017)
Damned (2012)
Comalive (2008)
Prey to the World (2007)
In Darkness You Feel No Regrets (2003)
Progression/Regression (2001)
Vydáno: 2012
Vydavatel: Southern Lord
Stopáž: 34:48
-bez slovního hodnocení-
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.